Jaro
Jako každý rok, i letos na jaře se určitě zamiluju, ať je do léta nějaká zábava. V nejhorším případě až do podzimu - života.
Vloni jsem se zamiloval do Ester. S prvním jarním dnem vešla do mého srdce i Ester. Šla po ulici a upadla. Zvedl jsem ji a představil jsem se. Řekla, že je opilá jarem a znova upadla. Lehl jsem si k ní a rozechvěle navázal konverzaci. Zeptal jsem se jí pro začátek, kolik je hodin. Řekla mi, že půl třetí a že spolu můžeme chodit. Souhlasil jsem, jednak proto, že ani ona mi již nebyla tak zcela lhostejná a jednak proto, že mě dlažební kostky poněkud tlačily do boku. Tak jsme se zvedli a začali jsme spolu chodit.
Po 15 kilometrech svižné chůze po silnici na Lipník jsme si s překvapením uvědomili, že už spolu chodíme dost dlouho na to, abychom si mohli na chvíli sednout. Sedli jsme si vedle silnice na rodné hroudy a aby řeč nestála, zeptal jsem se Ester, kolik je hodin. Řekla, že je půl deváté a že mě má docela ráda. Potom dodala, že náš vztah nezůstane patrně bez následků, což hned potvrdila, když si sundala boty a tímto obnažila odřené paty.
Zeptal jsem se jí, zdali už předtím s někým chodila. Odvětila, že ano - že s pionýrským oddílem po Nízkých Tatrách. Mužně jsem potlačil žárlivost a odhodlaně jsem ji chytil za ruku. Když jsem zjistil, že jí to nevadí, objal jsem ji kolem ramen. Když jsem zjistil, že jí to nevadí, dal jsem jí pusu. Když jsem zjistil, že jí to nevadí, oddechl jsem si s úlevou. Není to špatné děvče.
Kolem nás se zatím snesla tma. Bylo nám spolu dobře. Snědli jsme polomáčené sušenky a začali jsme spolu zase chodit.
Za Žilinou jsme se pohádali. Zjistili jsme, že se k sobě vůbec, ale vůbec nehodíme, protože ona byla spíš na kluky a já zase spíš na holky. Celou cestu nazpátek jsme spolu vůbec nepromluvili. Ono to s někým dlouho chodit časem unaví. A my už jsme vůbec necítili svoje nohy a to už je co říct, protože se mi nadměrně potí. Celý ten náš vztah ke konci byl vlastně stejně taková křeč - hlavně do nohou. V Olomouci jsme se se smutkem rozešli. A jaro se rozjelo vstřic létu závratnou rychlostí.
Ještě jsem pravda s pár děvčaty chodil, ale vždycky jsem troufale zašel příliš daleko a děvčata už zpátky nemohla. Tak jsem je tam vždycky nechal.
Jako každý rok i letos na jaře se určitě zamiluju - ať je do léta nějaká zábava.