Koncept kontinua - Jean LIedloffová
Kniha, ke které jsem se dostala díky svému těhotenství. V hlavě se mi občas mihla otázka, jak já své dítě budu vlastně vychovávat, jak k němu budu přistupovat, jak na něj budu reagovat, jak ho nosit, co si k němu budu moc dovolit...spoustu podobných a možná někdy až nepochopitelných otázek se mi honí hlavou. Jako prvorodička prostě nevím do čeho jdu. Je to stejné jako se vším. Dokud to člověk nevyzkouší poprvé na vlastní kůži, tak se může pouze dohadovat, co a jak dělat správně.
Toto dílo mě zaujalo z několika důvodů. Ač jsem člověk, který bere spoustu věcí tak, jak přicházejí a občas je nemá sílu vůbec plánovat či nějak řešit, tak podtitul této knihy mě přeci jen dokopal k tomu, abych si to celé přečetla a udělala si svůj názor. Podnázev zní: Hledání ztraceného štěstí pro nás a naše děti.
Štěstí je jako muška jedna zlatá. Lítá kolem, ale lapit ho, to chce hodně sil a umění.
Autorka se sama zabývá otázkou a snaží se odhalit to, proč jsou lidé na Západě tak nespokojeni a nešťastní. Sama jezdí po expedicích, kde zkoumá různé kmeny a zjišťuje, v čem ten klid a mír vlastně spočívá. V knize věnuje právě jednu část chování jihoamerických indiánů, kteří výchovu skoro vůbec neřeší a berou to tak, jak to příjde. Jsou schopni se řídit svou intuicí a tím, co je jim přirozené. Jean se v knize zaobírá nejen dětmi, ale i námi dospělými. Snaží se čtenářům osvětlit, kde je vlastně to společenské kontinuum. V čem spočívá koncept výchovy. Na čem záleží, dle čeho se lidé řídí, řídili a snaží řídit. Co nás vlastně ovlivňuje a proč tomu tak je, když sami o sobě jsme druh tak dokonalý a schopný, že bychom vlastně ani rady ostatních nepotřebovali. Pouze bychom měli zapojit svůj šestý smysl, otevřít svou intuici a cítění pro to, co nám naše děti říkají, chtějí sdělit a v poslední řadě, co je pro ně přirozené a potřebné.
Tento druh knih mám ráda. Nenásilně v nich je vysvětleno, jak bychom s dětmi mohli zacházet. Že to jsou vlastně zcela samostatní tvorové, schopni samostatně uvažovat a pouze našimi předsudky je ženeme někam, kam oni vlastně ani nechtějí jít.
Možná se někomu toto dílo bude zdát až přehnané, neosloví ho nebo se proti němu budou bouřit. Všechno je možné. Mě samotnou oslovilo a určitě si z něj něco odnesu, co do výchovy svého dítěte zapojím.
Věřím, že kniha je věnována nejen těhotným ženám, ale zároveň i těm, kteří o dítěti zatím pouze přemýšlí a nebo naopak těm, kteří už nějaké vychovaly a či právě vychovávají.
Nikdy není pozdě začít.