Marie
Marie je stejně senzační děvče. A pěkné. Vydržím se na ni dívat celé hodiny - když je dobré počasí. Dalekohled to je stejně ale vynález. Úžasně to lidi sbližuje. Jako třeba teď. Marie rozsvítila v kuchyni a šikovně se otáčí kolem plotny. Asi něco hledá. Aha, otvírák na konzervy. Copak Marie asi dneska bude vařit? Marie dneska bude vařit... Marie dneska bude vařit... Marie dneska vařit nebude - nemůže najít otvírák. Teď někam odběhla, čehož využívám a mnu si zanícené oči - pro Marii zanícené oči.
A už je Marie zpátky, a se sousedem. Soused se samolibě usmívá a v levé ruce má otvírák. A vrhá se na ... na konzervu. Má oči jen a jen pro ni. Marie mu drží palce - svoje palce, jinak by ji neotevřel, že? Soused vítězně předává šťastné Marii otevřenou konzervu. Marie jásá a bouřlivě mu děkuje.
Soused usedá zničeně ke stolu a je fialový v obličeji - mám barevný dalekohled. Marie mu staví na kávu - vodu, soused povídá - něco humorného, Marie se směje. Ach, jak ta se umí smát. Odhalí přitom tak nádherný chrup, až čočky přecházejí. Marie cudně usedá proti sousedovi. Soused mezi řečí bere Mariinu ruku - asi zkouší Marii tep - asi je soused doktor. Není doktor, nedívá se na hodinky ale Marii do očí. Teď zase povídá Marie - soused se nesměje. Asi má Marie problémy.
Sakra, právě teď zhaslo na celém sídlišti světlo. Výpadek proudu. Ve všech oknech se rozsvěcují svíčky, jen u mě a u Marie ne. Tonu ve tmě a v nejistotě, dalekohled mi přibližuje jenom tmu. Tmu tmoucí. Jen aby soused Marii neublížil a nevzal jí nedejbože to nejcennější, co dnešní mladá holka má - vkladní knížku premiového spoření mladých. Mé obavy se ukázaly plané - konečně opět na sídlišti rozsvítili a vidím Marii se sousedem, jak vstávají z podlahy v pokoji - asi v tom zmatku hledali baterku a nemohli ji najít. Marie odchází se sousedem do předsíně a loučí se s ním jako se sousedem - jako s dobrým sousedem - jako s velmi dobrým sousedem - vlastně vůbec ne jako se sousedem.
Tak, Marie svléká tepláky, zívá a zhasíná světlo. A usíná. Slyším, jak pravidelně oddechuje - mám dobrý dalekohled. Dobrou noc, Mařenko, zítra je taky den - vlastně zítra je taky večer.
Někdo zvoní. Otvírám - sousedka, manžela má služebně na Kanárských ostrovech - je totiž malíř pokojů, a prosí mě, abych jí pomohl otevřít konzervu. No nic, půjdu, ale pro jistotu si s sebou beru baterku, teď na sídlišti zhasínají co chvíli.